Aktuality

19.04.2024, 18:56

Waldsassen

Město Waldsassen je bavorské město v okrese Tirschenreuth nedaleko od hranic s Českou republikou. Historie města začíná založením stejnojmenného cisteriáckého kláštera v roce 1133 markrabětem Diepoldem III. Ještě dnes používaný název "klášterní město" připomíná úzké spojení města s klášterem, jehož historie byla velmi proměnlivá.
Město na Vás udělá dojem nejen svojí zajímavou historií
a fascinujícími stavbami.

Památky ve městě

Bazilika

Nejdůležitější pamětihodná místa, prezentuje jistě nejvýraznější stavba v obraze města Waldsassenu - bazilika.
Pražský architekt Abraham Leuthner, bratři Georg a Christoph Dientzenhoferové, jakož
i Bernhard Schiesser (náhradník za předčasně zesnulého Georga Dientzenhofera) vystavěli baziliku jako nový klášterní kostel v letech 1689 - 1704.
30. listopadu 1704 byl impozantní boží stánek slavnostně vysvěcen biskupem Franzem Ferdinandem von Rummelem a fungoval
až do sekularizace roku 1803 jako kláštení kostel. Od roku 1804 sloužil kostel jako farní kostel obce Waldsassen. Valburžin kostel, který byl do té doby farním, byl zbořen. Na základě jeho historie, významu jako hlavního díla jihoněmeckého baroka a neposledně
i na základě vyjímečné umělecké kompozice, byl kostel povýšen roku 1969 papežem Pavlem VI. na papežskou "baziliku minor"
Mimořádnost baziliky pramení ze společného působení českých, bavorských
a italských umělců. Nejvýznamnějšími díly jsou chórové lavice od Martina Hirsche, skupina "Zvěstování" na hlavním oltáři a další řezbářské kousky, které vytvořil waldsassenský sochař Karl Stilp, štuky Johanna Baptisty Carloneho a jeho spolupracovníků a fresky Johanna Jakoba Steinfelse.

Barocke Stiftsbasilika Die Basilika von Waldsassen grüßt die Besucher schon von weitem. Der Prager Architekt Abraham Leuthner, die Gebrüder Georg und Christoph Dientzenhofer sowie Bernhard Schießer (als Ersatz für den früh verstorbenen Georg Dientzenhofer) waren die Baumeister der neuen Klosterkirche von 1689 bis 1704.
Am 30. November 1704 erhielt das imposante Gotteshaus durch Weihbischof Franz Ferdinand von Rummel die feierliche Weihe und fungierte bis zur Säkularisation 1803 als Klosterkirche. Seit 1804 dient das Gotteshaus als Pfarrkirche der Gemeinde Waldsassen. Aufgrund ihrer Bedeutung als eines der Hauptwerke des süddeutschen Barock und ihrer herausragenden künstlerischen Komposition wurde die Kirche 1969 von Papst Paul VI zur päpstlichen "Basilika minor" erhoben.
In der Basilika wirkten böhmische, bayerische und italienische Künstler. Das Chorgestühl stammt von Martin Hirsch, die Verkündigungsgruppe des Hochaltars und weitere Schnitzereien des Waldsassener Bildhauers Karl Stilp. Die Stukkierung schufen Johann Baptist Carlone und seine Mitarbeiter, die Fresken arbeitete Johann Jakob Steinfels.

Cisteriánské opatství

Cisterciácké opatství připojené bezprostředně k Bazilice zobrazuje historický základ města Waldsassen. Cisterciáčtí mniši z duryňského kláštera Volkenrode osídlili na popud markraběte Diepolda III. (1075-1146) území dnešního města Waldsassen.
Roku 1147 připadl klášter díky vyslovené ochraně krále Konráda přímo říši, získal rychle na významu a moci a byl zejména odpovědný za kolonizaci a hospodářský růst severní oblasti
a části Čech.
Stále se stupňující tlak na klášter, aby byla uznána falcká nadvláda, vedl
od roku 1530 ve vleku reformace k prvnímu zrušení kláštera. Zažil ale nový rozkvět ještě v době baroka, který byl bohužel ukončen sekularizací v roce 1803. Avšak existence cisterciáckého kláštera nebyla přerušena pouze tímto, neboť r. 1863 získaly část klášterního zařízení cisterciačky z Landshutu – Selingenthalu, ale bez kostela, který v této době patřil již ke katolické farní obci. Roku 1894 získal waldsassenský klášter svoji samostatnost a byl
r. 1925 povýšen na opatství.
Od roku 1995 je klášter veden čtyřmi abatyšemi velebné paní Marie Laetitie Fech. Působení řeholnic ve Waldsassenu zahrnuje vedení reálné dívčí školy, založení a vedení kulturního a setkávacího centra a stanici životního prostředí v bývalé klášterní zahradě.
Srdcem opatství Waldsassen je ale světově proslulý a široko daleko jedinečný knihovní sál, který vznikl v letech 1689 – 1726 v přechodném slohu mezi pozdním barokem a rokokem a též patří pod klášter. Vyřezávané sochy od Karla Stilpa, které jsou v životní velikosti, nesou galerii umístěnou po obvodu sálu. Představují alegorické formy lidské pýchy. S doplněním štukovými pracemi od Jakoba Appianiho a stropními malbami od Karla Hofreitera z Bayreuthu se klášterní knihovna vypracovala na umělecký klenot oblasti Stiftland. Původní inventář 19.000 knih, který byl v době sekularizace odstraněn, se podařilo roku 1965 díky státní zápůjčce nahradit cca 2000 knihami.

Zisterzienserinnenabtei Die Zisterzienserinnenabtei unmittelbar im Anschluss an die Basilika bildet die historische Keimzelle der Stadt Waldsassen. Zisterziensermönche aus dem thüringischen Kloster Volkenroda zogen, veranlasst durch Markgraf Diepold III (1075-1146), um 1133 in das neugegründete Kloster. 1147 erlangte das Kloster durch den von König Konrad ausgesprochenen Schutz Reichsunmittelbarkeit, gewann rasch an Bedeutung und Macht und war hauptverantwortlich für Kolonisierung und wirtschaftlichen Aufstieg des Nordgaugebietes und Teilen Böhmens. Der ab 1530 immer stärker werdende Druck auf das Stift zur Anerkennung der kurpfälzischen Oberherrschaft führte im Zug der Reforma tion zur ersten Aufhebung des Klosters. Es erlebte jedoch im Barock eine neue Blütezeit, die aber mit der Säkularisation 1803 ihr Ende nahm. 1863 erwarben Zisterzienserinnen aus Landshut – Seligenthal 1 Basilika einen Teil der Kloster anlagen, jedoch ohne die Kirche, die zu dieser Zeit bereits zur katholischen Pfarrgemeinde gehörte. 1894 erhielt das Waldsassener Kloster seine Selbständigkeit und wurde 1925 zur Abtei erhoben. Seit 1995 wird das Kloster von der nunmehr vierten Äbtissin, der hochwürdigen Frau Maria Laetitia Fech geleitet. Das Wirken der Ordens frauen in Waldsassen umfasst neben dem kontemplativem Leben, die Leitung einer Mädchenrealschule, die Betreuung des Bibliotheksaals, sowie den Betrieb des Kultur- und Begegnungszentrums, der Umweltstation im ehemaligen Klostergarten und des Gästehauses St. Jospeh. Herzstück der Abtei Waldsassen bildet der von 1689 - 1726 entstandene weltberühmte Bibliotheksaal im Übergangsstil vom Hochbarock zum Rokoko. Lebensgroße, von Karl Stilp kunstvoll geschnitzte Figuren tragen die Galerie, die den Saal umläuft. Sie stellen allegorisch die Formen des menschlichen Hochmutes dar. Ergänzt durch die Stuckarbeiten von Jakob Appiani und die Deckengemälde von Karl Hofreiter aus Bayreuth, avancierte die Stiftsbibliothek zum künstlerischen Kleinod des Stiftlands. Der ursprüngliche Bücherbestand von 19.000 Büchern, der im Zuge der Säkularisation fortgeschafft wurde, konnte 1965 durch eine staatliche Leihgabe von ca. 2000 Büchern ersetzt werden. Der 2008 geschaffene Klosterbrunnen im Innenhof der Zisterzienserinnen- Abtei ist ein Geschenk aus dem italienischen Verona. Der Entwurf stammt nach Vorgaben der Äbtissin Laetitia von der Architektin Maria Grazia Eccheli und erinnert an das Vorbild der alten zisterziensischen Brunnenhäuser mit Schalen. Der Brunnen, ein achteckiges Oktogon, ist aus Marmor gefertigt, der im Norden Veronas abgebaut wird.

Klášterní zahrada

Vpravo vede ulice Brauhausstrasse dolů k řece Wondreb a klášterní zahradě s bylinkovou zahrádkou podle Hildegardy von Bingen a tradiční čínské medicíny, ke stanici životního prostředí (Umweltstation) a ke Kneippově vodní lázni.
Klášterní zahrada byla obnovována v době baroka od roku 1730 za opata Eugena Schmida (působil v klášteře v letech 1724-1744). Aby se konventu ulehčil přístup k nové zahradě, postavil opat Wigand Deltsch asi v letech 1760/70 známý most Muttone-Brücke. Při znovuosídlení kláštera v roce 1864 sestrami cisterciáckého řádu z Landshutu-Seligenthalu byl u jižní stěny v roce 1869 založen klášterní hřbitov pro zemřelé řádové sestry.

Klostergarten Rechts führt die Brauhausstraße hinunter zur Wondreb und zum Klostergarten, mit Kräutergarten nach Hildegard von Bingen und traditioneller chinesischer Medizin, Umweltstation und Kneippanlage. Der Klostergarten wurde in der Barockzeit ab 1730 unter Abt Eugen Schmid (reg. 1724 – 1744) neu angelegt. Um dem Konvent den Zugang zum neuen Garten zu erleichtern, ließ Abt Wigand Deltsch um 1760/70 die bekannte Muttone-Brücke errichten. Mit der Wiederbesiedelung des Klosters 1864 durch Zisterzienserinnen aus Landshut-Seligenthal wurde 1869 an der südlichen Mauer der Klosterfriedhof für die verstorbenen Schwestern angelegt.

Radnice

Také technicko-správní centrum města, sídlo starosty a komunálních úřadů, stylově lemované kulisou kláštera, ukazuje na historickou část z doby kolem roku 1600. Přesně na tomto místě stál již tehdy obytný dům, z něhož zůstal zachován žulový pilíř kruhového průřezu v oblouku klenby ve vstupní části. V říjnu 1619 pobýval „zimní král“ Friedrich V. Falcký tři dny v budově, která zde byla označená jako “novostavba“. Vlevo vedle vstupu na fasádě dnešní radnice najdete připomínku této události. 1873 byla obytná budova zbořena a nahrazena novou budovou školy. Škola byla roku 1971 přebudována na radnici města a roku 1973 zahájila provoz.

Rathaus Auch das verwaltungstechnische Zentrum der Stadt, der Sitz des Bürgermeisters und der Stadtverwaltung, stilvoll eingerahmt durch die Kulisse des Klosters, weist ein historisches Element aus der Zeit um 1600 auf. An genau dieser Stelle stand bereits damals ein herrschaftliches Gebäude, von dem ein Granit-Rundpfeiler im Gewölbebogen des Eingangsbereichs erhalten blieb. Im Oktober 1619 weilte der „Winter könig“ Friedrich V von der Pfalz drei Tage in jenem Gebäude, das ge meinhin als „Neubäu“ bezeichnet wurde. Links neben dem Eingang findet sich dazu ein Hinweis an der Fassade des heutigen Rathauses. 1873 wurde das Wohngebäude abgebrochen und durch den Neubau eines Schulhauses ersetzt. Das Schulgebäude wurde 1971 zum Rathaus der Stadt umgebaut und 1973 bezogen.

Opatský zámek

Při pohledu od radnice směrem doleva nás ovane dech středověku, jsou vidět hradní příkopy a kompaktní obranná zeď. U opatství nebo opatského zámku stojíte nyní před jednou z mála budov ve městě, jejíž zdi pocházejí ze středověku. Vznikla v letech 1440 – 1460 za opata Johanna VI. Na konci třicetileté války, v roce 1648, zámek vyhořel a byl opět obnoven až v roce 1675. Před zničením byl zámek obehnán vodním příkopem, měl padací most a čtyři rohové věže, z nichž jedna zůstala zachována do dnešních dnů jako pavilon. Od roku 1804 do 1973 byla budova sídlem zemského a obvodního soudu. Od roku 1978 se místnosti využívají jako úřední prostory finančního úřadu.
Mezi lety 1682 a 1700 vznikla barokní přístavba mezi opatským zámkem a Bazilikou, původně jako dům pro hosty kláštera. Budova až ke zdi příkopu v sobě skrývá hudební sál, který je využíván v kulturním životě města jako koncertní místo. V přilehlém objektu členěném slepými arkádami, který je připojena k Bazilice, je umístěn katolický farní úřad obce.

Abtschloss Vom Rathaus aus den Blick nach links gerichtet, wird ein Hauch von Mittelalter, Burggraben und wehrhaften Verteidigungsmauern spürbar. Mit dem Abtoder Abteischloss stehen Sie nun vor einem der wenigen Gebäuden der Stadt, das dem Mauerbestand nach aus der Zeit des Mittelalters stammt. Es entstand in der Zeit von ca. 1440 - 1460 unter Abt Johannes VI. Am Ende des 30-jährigen Krieges, im Jahr 1648, brannte das Schloss nieder und wurde erst 1675 wieder instandgesetzt. Vor der Zerstörung war das Schloss von einem Wassergraben umgeben, besaß eine Zugbrücke und vier Ecktürme, von denen einer als Pavillon bis heute erhalten blieb. Von 1804 bis 1973 war das Gebäude Sitz des Land- bzw. Amtsgerichts. Seit 1978 wird ein Teil des Hauses vom Finanzamt als Amtsräume genutzt. Etwa ab 1690 entstand der barocke Fortsetzungsbau zwischen Abteischloss und Basilika, ursprünglich als Gästehaus des Klosters. Das Gebäude bis zur Grabenmauer beherbergt heute den Harmoniesaal, der im kulturellen Leben der Stadt als Konzertstätte genutzt wird. In dem durch Blendarkaden gegliederten Verbindungsgebäude zur Basilika ist seit 1804 das katholische Pfarramt untergebracht.

evangelický kostel Friedenskirche

Na náměstí Johannisplatz padne pozorovateli nejdříve do oka budova hranatého tvaru, zbudovaná r. 1732, v níž je umístěn také evangelický kostel Friedenskirche. V dobách kláštera byly v této budově uskladněny zásoby obilí pro klášter a naturální dávky sedláků, povinných dávky odvádět. K tomu sloužila budova ještě jako klášterní úřad „Kastenamt (výběr daní)“. 1861 vznikla již evangelická modlitebna. Od r. 1961 přechovávala tato rozlehlá stavba evangelický kostel Friedenskirche, městskou knihovnu, turistické infocentrum a finanční úřad. V roce 1988 byl zbudován průchod k městskému parku Schwanenwiese. Zajímavé detaily se nacházejí na štítové straně stavby, která je otočená k Bazilice. Tento štít krášlí socha sv. Floriana, jež je připisována waldsassenskému sochaři Karlu Stilpovi. Socha je doplněna slunečními hodinami z roku 1785.

Evang. Friedenskirche Auf dem Johannisplatz stehend fällt ein Gebäude zuerst ins Auge des Betrachters: das 1732 errichtete ehemalige Kastengebäude, in dem auch die Evangelische Friedenskirche untergebracht ist. Zur Klosterzeit wurden in diesem Gebäude die Getreidevorräte des Klosters und die Naturalabgaben der zinspflichtigen Bauern eingelagert. Zudem diente es als klösterliches Kastenamt. 1861 entstand bereits ein evangelischer Betsaal. Seit 1961 beherbergt das groß angelegte Gebäude die evangelische Friedenskirche. Hier befinden sich auch die Stadtbücherei, die Tourist-Info und das Finanzamt. Ein 1988 geschaffener Durchgang führt zur Schwanenwiese, dem Stadtpark von Waldsassen. Interessante Details finden sich auf der zur Basilika gewandten Giebelfront des Bauwerkes. Diesen Giebel ziert eine Figur des Hl. Florian, die dem Waldsassener Bildhauer Karl Stilp zugeschrieben wird. Ergänzt wird die Fassade durch eine Sonnenuhr aus dem Jahr 1785.

ulice Prinzregent-Luitpold – Str. 4

Typickým domem, jenž byl vystavěn r. 1615 jako městské sídlo bratří Geiselů, je nemovitost v ulici „Prinzregent-Luitpold-Str. 4“, v níž se od roku 1991 nachází stejnojmenný hostinec rodiny starousedlíků Bruischützů. Důležitou charakteristikou těchto sídlištních domů je střední brána a vnitřní dvůr. První písemná zmínka o této nemovitosti je z r. 1661. 1895 pojmenovala magistrátní rada města Waldsassen tento silniční úsek po princi – regentovi Luitpoldovi von Bayern. 1896 povýšil princ-regent Luitpold městys Waldsassen na město. V dubnu 1896 odcestovali z tohoto důvodu starosta Gabriel Velhorn a jeho delegace občanů na děkovnou audienci do Mnichova.

Prinzregent-Luitpold-Strasse 4 Ein typisches Haus der um 1615 erbauten Marktsiedlung der Gebrüder Geisel ist das Anwesen „Prinzregent-Luitpold-Str. 4“, in dem seit 1991 der gleichnamige Gasthof zu finden ist. Wesentliche Merkmale dieser Siedlungshäuser bilden das Mitteltor und der Innenhof. 1661 wurde dieses Anwesen erstmals urkundlich erwähnt. 1895 benennt der Magistrat von Waldsassen diesen Straßenzug nach dem Prinzregenten Luitpold von Bayern. 1896 erhebt Prinzregent Luitpold den Markt Waldsassen zur Stadt. Im April 1896 reisen deshalb der Bürgermeister Gabriel Velhorn und eine Delegation von Bürgern zur Dank audienz nach München.

Binhackův dům

Zcela v blízkosti hostince pojmenovaném po princi – regentovi Luitpoldovi, v téže ulici, která se v 19. století jmenovala „Herrenstrasse“, stojí dům známý jako Binhackův. Je to rodný dům waldsassenského profesora historie a čestného občana profesora Franze Binhacka. 1928, kdy se v Binhackově domě nacházelo sídlo úředního písaře, byla na jeho počest na dům umístěna pamětní tabule. Kromě toho je prof. Binhackovi v muzeu Stiftladmuseum věnována místnost s obrazy a nábytkem z jeho majetku.

Binhack-Haus Das so genannte „Binhackhaus“ befindet sich ebenfalls in der Prinz regent- Luitpold-Straße, die im 19. Jahrhundert die Bezeichnung „Herrenstraße“ trug; hier befindet sich das Geburtshaus des bekannten Waldsassener Geschichtsprofessors und Ehrenbürgers Prof. Franz Binhack (geboren 1836, verstorben 1915). Im Jahre 1928 wurde ihm zu Ehren am „Binhack-Haus“ eine Gedenktafel angebracht. Im Stiftland museum ist Prof. Binhack ein Raum mit Bildern und Möbeln aus seinem Besitz gewidmet.

původní Valburžin kostel

Zde, kde dnes malý park svou přívětivou zelení obohacuje obraz města, se nacházel do r. 1804 farní kostel Sv. Valburgy, který byl však zbořen, když klášterní kostel a dnešní Bazilika obdržely statut farního kostela. Naproti se do r. 1958 nacházel klášterní hostinec a dřívější budova celního úřadu. 1959 byla postavena budova nová, která je do dneška využívána jako spořitelna. Valpuržin kostel a klášterní hostinec, které sloužily již v r. 1360 jako ubytovna pro pocestné, byly spojeny „Přední branou“ . Tato brána chránila klášterní prostory od silničního ruchu silnice Egerer Strasse. V r. 1810 byla silnice pro dopravu otevřena.

ehem. Walburgiskirche Auf dem Platz gegenüber der Sparkasse, wo heute eine kleine Grün anlage das Stadtbild mit freundlichem Grün bereichert, befand sich bis 1804 die Pfarrkirche St. Walburga, die jedoch abgerissen wurde, als der Kloster kirche und heutigen Basilika der Status als Pfarrkirche zuerkannt wurde. Gegenüber war bis 1958 der Klostergasthof und das frühere Zollamtsgebäude zu finden. 1959 wurde ein neues Gebäude erbaut, das bis heute von der Sparkasse genutzt wird. Die Walburgiskirche und das Klosterwirtshaus, das bereits 1360 als Herberge für Durchreisende diente, waren einst durch das „Vordere Tor“ verbunden. Dieses Tor schirmte den Klosterbereich vom Durchgangsverkehr der Egerer Straße ab. Um 1810 wurde die Straße für den allgemeinen Verkehr geöffnet.

Zbytky klášterní zdi

Historickým dojmem působí části klášterních zdí uprostřed starého města podél ulice Karolinenstrasse. Při vyústění do ulice Museumstrasse chránila „Dolní brána“ území kláštera před nežádoucími vetřelci. Jak zcela zřetelně ukazuje „ Stilpův plán“ z roku 1670, vlastnil Waldsassen již ke konci středověku pozdně gotickou okružní zeď s obranným ochozem, která vznikla jako ochrana klášterního komplexu kolem r.1450. Okružní zeď byla komplexně zrestaurovaná v roce 1970. Zeď byla v majetku kláštera, což je skutečnost, která zabránila, aby Waldsassen byl povýšen na město již v roce 1693. V tomto roce byla na základě chybějícího městského opevnění udělena pouze práva konat trhy. Asi o 200 let později proběhlo 23. února 1896 povýšení na město, které bylo podmíněno hospodářským vývojem.

Reste der stiftischen Mauer Historisch muten die Teilstücke der stiftischen Mauer inmitten der Altstadt im Verlauf der Karolinenstraße an. An der Einmündung zur Museumsstraße sicherte einst das „Untere Tor“ das Klostergebiet vor un erwünschten Eindringlingen. Wie der „Stilp-Plan“ von 1670 deutlich erkennbar zeigt, verfügte Waldsassen bereits am Ende des Mittel alters über eine spätgotische Ringmauer, die etwa um 1450 als Schutz für den Klosterkomplex entstanden war. Der verbliebene Rest der Ringmauer wurde ab 1970 umfassend restauriert. Die Mauer befand sich ursprünglich im Besitz des Stiftes. Eine Tatsache, die verhinderte, dass Waldsassen bereits 1693 zur Stadt erhoben werden konnte. In diesem Jahr wurden dem Ort die Marktrechte verliehen. Rund 200 Jahre später folgte, bedingt durch die wirtschaftliche Entwicklung, am 23. Februar 1896, die Erhebung zur Stadt.

Stiftlandmuseum

Muzeum Stiftlandu /darovaného území/, uvedené do provozu 1975, působivě dokumentuje život našich předků. S láskou sbírané exponáty vypráví o historické a kulturní minulosti Stiftlandu a města Waldsassenu. 1996/97 proběho rozsáhlé nové uspořádání sbírek.
Dnes je v muzeu zahrnuto přes 50 oddělení. Od historie kláštera a města přes největší sbírku starého ručního nářadí a dílen v Horní Falci, až po mineralogické a hornické oddělení. K tomu je zdokumentován život, bydlení a práce ve Stiftlandu a na Chebsku. Nabídku Stiftlandmuzea doplňují každoročně se měnící mimořádné výstavy. Můžete si domluvit průvodce v našem muzeu včetně pověstného pohledu do zákulisí.

Stiftlandmuseum Das Stiftlandmuseum, 1975 eröffnet, dokumentiert eindrucksvoll das Leben unserer Vorfahren. Die liebevoll zusammengetragenen Exponate erzählen die geschichtliche und kulturelle Vergangenheit des Stiftlands und der Stadt Waldsassen. 1996/97 erfolgte eine umfangr eiche Neuaufstellung der Sammlungen. Heute umfasst das Museum über 50 Abteilungen. Von der Kloster- und Stadtgeschichte über die größte Sammlung alter Handwerksgeräte und Werkstätten in der Oberpfalz bis hin zu einer mineralogischen und bergbaulichen Abteilung. Zudem wird in ansprechender Form das vielfältige Leben, Wohnen und Arbeiten im Stiftland und Egerland dokumentiert. Interessante, jährlich wechselnde Sonderausstellungen ergänzen das Angebot des Stiftlandmuseums. Gerne können Sie eine Führung in unserem Museum, einschließlich des berühmten Blickes hinter die Kulissen, vereinbaren.

Olivetská kaple

S vnější okružní zdí kláštera se opět střetáváte na mostě Johannisbrücke. Kolem roku 1733 byla do části zdi zabudovaná Olivetská kaple. Jsou v ní postavy z lipového dřeva v životní velikosti, jejich zhotovení je připisováno opět Mistru Karlu Stilpovi. 1974 byla kaplička kvůli stavebnímu poškození a plánovanému rozšíření mostu strhnuta s tím, že bude podle staré předlohy uvedena do původního stavu.

Ölbergkapelle Die äußere Ringmauer des Stifts begegnet Ihnen wieder an der Johannisbrücke. Um 1733 wurde in ein Teilstück der Mauer die Ölberg kapelle eingebaut. Sie beinhaltet lebensgroße Figuren aus Lindenholz, die wiederum dem Meister Karl Stilp zugeschrieben werden. 1974 wurde die Kapelle wegen baulicher Schäden und einer geplanten Brückenerweiterung abgebrochen, 1976 zurückversetzt und nach altem Vorbild wiederhergestellt.

Městký park Schwanenwiese/Labutí louka

Městský park města Waldsassen, který je olemovaný jistě nejdelší zachovanou částí klášterní zdi, objevíte při kouzelném zpětném pohledu na Baziliku a opatský zámeček. V „labutím jezírku“ a „divoké zahradě“ zůstal dodnes původní pás zeleně starého klášterního sídla. Při pohledu je nejdůležitější a rovněž uměleckou zvláštností parku „ klášterní kašna“ od hornofalckého umělce Engelberta Süssa, uvedená
do provozu 1992. Motivem kašny je legenda
o založení Waldsassenu kolem roku 1127.
V nádherné zeleni na území markraběte Diepolda III. z Vohburgu se s několika druhy usadil šlechtic Gerwig von Wolmundstein a v osamocení chtěli vést život požehnaný Bohem. Při lovu potkal markrabě mnicha a v Gerwikovi poznal přítele. Tento si myslel, že markrabě Diepold byl kdysi smrtelně zraněn
v rytířském turnaji. Gerwick von Wohlmundstein se cítil zodpovědný za toto neštěstí a vstoupil do kláštera Siegburg a přes Regensburg dosáhl samoty
v pozdějším Stiftlandu. Z radosti z neočekávaného setkání daroval markrabě mnichovi tolik země ke stavbě kláštera, kolik přejede za jeden den na oslovi. Tato oblast se stala původem Stiftlandu. Hranice tohoto úzenmí byla později označena tzv. „ oslím příkopem“. Tato legenda o založení kláštera je vedle motivů na kašně představena na nástropních freskách v bazilice.
Zajímavým uměleckým objektem v bezprostřední blízkosti vchodu je zajisté "Mírový sloup": kamenický mist Dieter Zemann ml. zde vytesal ve 40 různých jazycích slovo "mír".

Stadtpark Schwanenwiese Eingerahmt vom wohl längsten erhaltenen Teilstück der stiftischen Mauer und den durchaus reizvollen Rückansichten von Basilika und Abteischloss entdecken Sie nun den Stadtpark Waldsassens. Im „Schwanenweiher“ und dem „Wildgarten“ blieb der ursprüngliche Grüngürtel der alten Klostersiedlung bis heute erhalten. Geschichtlich bedeutsamste und künstlerische Besonderheit des Parks ist der 1992 eingeweihte „Stiftsbrunnen“ des Oberpfälzer Künstlers Engelbert Süß. Motiv des Brunnens bildet die Legende der Gründung von Waldsassen um 1127, welche kurz lautet: In Köllergrün, auf dem Gebiet des Markgrafen Diepold III von Vohburg, hatte sich der Edle Gerwig von Wolmundstein mit einigen Gefährten niedergelassen, um in der Einsamkeit ein gottgeweihtes Leben zu führen. Während einer Jagd begegnete der Markgraf den Mönchen und erkannte in Gerwig einen Freund, der geglaubt hatte, Markgraf Diepold einst im Turnier tödlich verletzt zu haben. Voller Bestürzung über die Verantwortung für dieses Unglück war Gerwig von Wolmundstein daraufhin in das Kloster Siegburg eingetreten und erreichte später über Regensburg die Einsamkeit des späteren Stiftlandes. Aus Freude über das unerwartete Wiedersehen stiftete der Markgraf nun den Mönchen soviel Land zum Bau eines Klosters, welches auf einem Esel sitzend in einem Tag umritten werden konnte. So entstand ursprünglich das Stiftland. Die Grenze dieses Gebietes sei später mit dem „Eselsgraben“ markiert worden. Die Legende der Klostergründung ist neben der Darstellung als Brunnen auch in Form von Deckenfresken in der Basilika bildlich dargestellt. Ein interessantes Kunstobjekt, in unmittelbarer Nähe des Einganges, ist sicherlich auch die „Friedenssäule“: Steinmetzmeister Dieter Zemann jun. hat hier in 40 veschiedenen Sprachen das Wort „Friede“ eingemeißelt.

Náměstí Basilikaplatz

Došli jste opět k výchozímu bodu historické okružní prohlídky starým městem Waldsassenu a poté, kdy jsme si blíže prohlédli stavby na náměstí Basilikaplatz, měli bychom nyní věnovat pozornost náměstí jako celkovému komplexu. Možná si vyberete kašnu uprostřed náměstí jako místo, odkud si vychutnáte „panoramatický pohled“. Tato kašna, která byla postavena 1921 jako válečný pomník, se od roku 1986 jmenuje „ Diepoldova kašna“. Jméno bylo odvozeno od postavy na sloupu, která představuje zakladatele kláštera markraběte Diepolda III. z Vohburgu.
Náměstí baziliky, kdysi Klášterní náměstí a dnešní Kostelní náměstí tvoří kulturní srdce města. Dominuje celkový obraz mohutné baziliky v jihoněmeckém barokním stylu. Vedle Baziliky se rozprostírá opatství cisterciaček se slavnou knihovnou. Věžička nad sálem knihovny je jediným viditelným bodem kaple v klausuře uvnitř kláštera, která byla postavena 1924 jako klášterní kostel pro ženský klášter. Na protilehlém konci klášterního dvora vedou dolů staré kamenné schody do Brauhausstrasse (Pivovarnická ulice). Stará zástavba, která se napojuje na knihovnu, ukrývala v dřívějších časech sladovnu a podle záznamů také ubytovnu laických bratří. Na protilehlé straně ulice přerušuje celkový styl dům postavený soukromou osobou v roce 1964. V návaznosti pokračuje radnice Města Waldsassen. Stavební objekt na Basilikaplatz 5, v němž se dnes nachází „ Hotel zum königl. Bayr. Forsthaus“, stojí na místě dřívější „kurpfalcké“ písárny. Před opatstvím nebo opatským zámkem, po straně štítu hranaté budovy, se nachází válečný památník obětem posledních tří válek, vytvořený v roce 1969. Další pokračující budova mezi opatským zámkem a Bazilikou obrací pohled zpět k výchozímu bodu: k Bazilice.

Basilikaplatz Nun sind Sie wieder am Ausgangspunkt des historischen Rundgangs durch die Altstadt Waldsassens angelangt und sollten nun, nachdem Sie bereits einzelne Gebäude des Basilikaplatzes näher betrachtet haben, der Gesamtheit des Platzes Ihre Aufmerksamkeit schenken. Vielleicht wählen Sie den Brunnen in der Mitte des Platzes als Standort, um einen „Rundumblick“ genießen zu können. Dieser Brunnen, der 1921 ursprünglich als Kriegerdenkmal errichtet worden war, trägt seit 1986 den Namen „Diepoldbrunnen“. Die Namensgebung erfolgte durch das Standbild auf der Säule, das den Gründer des Klosters Markgraf Diepold III von Vohburg zeigt. Der Basilikaplatz, vormals Kirchplatz, bildet das kulturelle Herz der Stadt. Dominiert wird das Gesamtbild von der mächtigen Basilika im süd deutschen Barockstil. Rechts neben der Basilika erstreckt sich die Abtei der Zisterzienserinnen mit der berühmten Bibliothek. Das Türmchen auf dem Bibliotheksaal ist das einzige äußerlich sichtbare Zeichen der Klausurkapelle im Inneren des Klosters, die 1924 als Klosterkirche für das Frauenkloster erbaut wurde. Am gegenüberliegenden Ende des Klosterhofes führt eine alte, steinerne Treppe hinab zur Brauhausstraße. Das Gäsethaus St. Joseph, gegenüber der Bibliothek, beherbergte ur sprüng lich die Unterkunft der Laien brüder und später die Mälzerei. Auf der gegenüberliegenden Straßenseite unterbricht ein 1964 von privater Hand errichtetes Wohnhaus den durchgängigen Stil des Platzes. Anschließend folgt das Rathaus der Stadt Waldsassen. Das Anwesen Basilikaplatz 5, in dem sich heute das „Hotel zum königl. Bayr. Forst haus“ befindet, steht auf dem Standort der einstigen kurpfälzischen Amtsschreiberei. Vor dem Abt- oder Abteischloss gelegen, flankiert von der Giebelseite des 1732 errichteten Kastengebäudes, findet sich das 1961, vom Künstler Günther Rossow, geschaffene neue Kriegerehrenmal für die Opfer der letzten drei Kriege. Der barocke Fortsetzungsbau zwischen Abteischloss und Basilika führt Ihren Blick zurück zum Ausgangspunkt: der Basilika.

Johannisplatz / Náměstí Sv. Jana Nepomuckého

Vedle náměstí Basilikaplatz tvoří Johannisplatz další centrum městského života Waldsassenu. V dřívějších dobách sloužil Johannisplatz jako kulisa pro přehlídky a průvody, nyní nabízí prostor pro výroční trhy, tradiční „ stavění májek“ a každoroční „ Bürgerfest“ (občanská slavnost). Až do 19. stol. zde vedla klášterní ulička. Za své jméno vděčí náměstí soše Sv. Jana Nepomuckého. Tato musela být odstraněna kvůli závažným škodám. V roce 2003 byl v souvislosti se sanací starého města postaven nový pomník Jana Nepomuckého s kašnou, ztvárněný hornofalckým sochařem Erwinem Otte.
Náměstí dominují dvě budovy: hranatá budova a restaurace „ Zieglers Gaststätte“ na protilehlé straně. Tato byla postavena 1665 a již dlouho je zde sídlo pověstného pohostinství, které patří pivovaru Zieglerbrauerei, sídlícímu ve městě jako zavedený rodinný podnik.
Útulně vyhlížející je domek, v němž se dnes nachází „ Café Latte“. V 18. a 19. století sloužila budova jako obchod s chlebem. V roce 1928 byla vybudovaná požární zbrojnice, vpravo od „Zieglers Gaststätte“ je dnes ordinace lékaře a obytné prostory.

Johannisplatz Neben dem Basilikaplatz bildet der Johannisplatz, der im 19. Jahrhundert die Bezeichnung „Klostergasse“ trug, ein weiteres Zentrum im Stadt leben Waldsassens. In früheren Zeiten als Kulisse für Paraden und Aufzüge genutzt, bietet der Platz heute Raum für Jahrmärkte, das traditionelle Maibaumaufstellen, das alljährliche Bürgerfest und für den Weihnachtsmarkt im Advent. Seinen Namen verdankt der Platz einem Standbild des Hl. Johannes Nepomuk, das jedoch bei Kriegsende 1945 wegen erheblicher Schäden entfernt werden musste. 2003 wurde im Zusammenhang mit der Altstadtsanierung ein neues Johannesdenkmal mit Brunnen errichtet, gestaltet vom Oberpfälzer Bildhauer Erwin Otte. Zwei Gebäude beherrschen den Platz: das Kastengebäude und auf der gegenüberliegenden Seite die „Zieglers Gaststätte“. 1665 erbaut, beherbergt das Gebäude seit langem die besagte Gastwirtschaft, die zur ortsansässigen Zieglerbrauerei als alteingesessenen Familienbetrieb der Stadt gehört. Eingerahmt 11 Ölbergkapelle 12 Stadtpark Schwanenwiese liegt ein gemütlich anmutendes Häuschen, in dem sich heute das „Cafe Latte“ befindet. Im 18. und 19. Jahrhundert diente das Gebäude als Brotladen. Im 1928 erbauten ehemaligen Feuerwehrhaus, rechts neben der „Zieglers Gaststätte“ sind heute eine Arztpraxis und Wohnräume untergebracht.

Goethovo náměstí

„V Bavorsku každý okamžitě narazí na klášter Waldsassen – skvostný majetek duchovních, kteří byli dříve chytří jako ostatní lidé. Klášter leží v malé prohlubni jako v talíři, na hezkém paloučku, obklopený povlovnými výšinami a v dalekém okolí mu patří řada držav.“ Takto si to poznamenal Johann Wolfgang Goethe, který Waldsassen vícekrát navštívil při slavné cestě do Itálie 1786. Waldsassen leží na Evropské Goethově cestě a takto po známém básníkovi pojmenovala cestu městská rada již v roce 1959. V létě 2002 obdrželo nově zbudované náměstí před obchodem „ Pöllinger“ označení „Goetheplatz“ – Goethovo náměstí. Na tomto náměstí upoutá pohled Goethův sloup od umělce Erwina Otteho, který kromě jiného používal skleněné tabule sklárny Lamberts, která sídlí ve městě. Tato firma jako jedna z mála firem na světě vyrábí dodnes antické sklo.
Již zmiňovaný obchod byl postaven 1961/62 a zabírá přední stranu pevnosti. V roce 1808 bylo toto vězení vybudováno jako „ železné opevnění“ pro tehdejší Zemský soud Waldsassen. Ještě v polovině r.1947 bylo toto vězení obsazeno průměrně 50 vězni. 1951 byla místní věznice z důvodů racionalizace zrušena a dostala se do prodeje. Starý komplex budov naproti je v držení kláštera. Je naplánovaná celková sanace těchto budov, aby se daly využít jako místo pro semináře a meditace v klášteře.
Vpravo vede ulice Brauhausstrasse dolů směrem k řece Wondreb (Odrava) a k nově vystavěné zahradě Naturerlebnissgarten. Tato se představila jako pobočka přeshraniční Zahradní krajinné výstavy Marktredwitz/Cheb. V Goethových poznámkách stojí : „ Ve 12 hodin v Chebu za horkého slunečního žáru; a nyní jsem si vzpomněl, že toto místo leží na stejném pólu jako mé rodné město a těšil jsem se, že zase jednou budu obědvat na padesátém stupni.“ / Padesátý stupeň zeměpisné šířky probíhá právě Waldsassenem/.

Goetheplatz „In Baiern stößt einem sogleich das Stift Waldassen entgegen – köstliche Besitztümer der geistlichen Herren, die früher als andere Menschen klug waren. Es liegt in einer Teller-, um nicht zu sagen Kesseltiefe, in einem schönen Wiesengrund, rings von fruchtbaren sanften Anhöhen umgeben und hat weit im Land umher Besitzungen.“ So notierte Johann Wolfgang von Goethe, der Waldsassen mehrmals besuchte, auf seiner berühmten Italienreise 1786. Waldsassen liegt an der Europäischen Goethestraße und so benannte der Stadtrat bereits 1959 eine Straße nach dem berühmten Dichter. Im Sommer 2002 erhielt zudem der neugestaltete Platz vor dem Geschäftshaus „Pöllinger“ die Bezeichnung „Goetheplatz“. Blickfang dieses Platzes bildet die Goethesäule des Künstlers Erwin Otte, der unter anderem Glastafeln der ortsansässigen Glashütte Lamberts verwendete, die als eine von wenigen Firmen weltweit bis heute Antikglas herstellt. Das Geschäftshaus wurde 1961/62 erbaut und nimmt die Stelle der Fronfeste ein. 1808 war dieses Gefängnis als „Eisenfronfeste“ für das damalige Landgericht Waldsassen errichtet worden. Noch Mitte 1947 war das Gefängnis durchschnittlich mit 50 Gefangenen belegt und wurde 1951 aufgelöst.

Růžencová zastavení

V roce 1698 získal cisterciácký klášter Waldsassen do opatrovnictví farnost Münchenreuth včetně kaple vybudované 1682-1689. Jako viditelné označení této spojitosti nechal opat Albert Hauser zhotovit na lesem lemované cestě z Waldsassenu ke kapli patnáct barokních sloupků zastavení s obrázkovými motivy růžence – dnešní poutní cesta. Symbolicky je tu označen pochod poutníků z Waldsassenu k poutní kapli.

Rosenkranzstationen Im Jahr 1698 erhielt das Zisterzienserkloster Waldsassen die erstrebte Betreuung der Pfarrei Münchenreuth, einschließlich der von 1685 – 1689 erbauten Kapplkirche. Als sichtbares Zeichen dieser Verbindung ließ Abt Albert Hausner auf dem waldumsäumten Weg von Waldsassen zur Kappl fünfzehn barocke Stationssäulen mit den Bildmotiven des Rosenkranzes errichten – dem heutigen Stationsweg. Bildhaft wird hier ein Pilgergang von Waldsassen zur Wallfahrtskirche Kappl gekennzeichnet. Die 15 Rosenkranzstationen wurden 2008 umfassend saniert.

Kaple Sv. Trojice

Nedaleko Waldsassenu najdete Kapli Sv. Trojice, významnou okrouhlou barokní stavbu
a jeden ze symbolů Stiftlandu. Tato impozantní stavba byla zhotovena v letech 1682-1689 Georgem Dientzenhoferem
na 628 m vysokém vrchu Glasberg u Münchenreuthu. Zvláštní architekturou
a vybavením kostela by měla být symbolizována Svatá Trojice. Zde na Glasbergu si vychutnáme nádherný pohled do daleka, až do Čech.

Dreifaltigkeitskirche Kappl Drei Kilometer von Waldsassen entfernt finden Sie die Dreifaltigkeitskirche Kappl, ein bedeutender barocker Rundbau und eines der Wahrzeichen des Stiftlandes. Hier auf dem 628 m hohen Glasberg bei Münchenreuth wurde 1685 bis 1689 von Georg Dientzenhofer dieser imposante Bau errichtet. 1711 konnte die Kapplkirche fertiggestellt und eingeweiht werden. Durch die besondere Architektur und Ausstattung der Kirche soll die Dreifaltigkeit symbolisiert werden. Vom Glasberg genießt man auch einen herrlichen Blick bis weit ins Egerland.

aktualizováno 15.8.2015